Informace o nás

Spolkový dům "U Synagogy"  naleznete v přízemí domu v sousedství synagogy, na Soukenické ulici 82/6 v Krnově. Od roku 2012 ho provozuje, pro spolkové a zájmové aktivity, Jesenický horský spolek. Ve spolkovém domě je k dispozici spolkový sál (38m2), kancelář Jesenického horského spolku (23m2), klubová místnost - recepce (22m2), kuchyně (25m2), sociální příslušenství a zahrada (300m2) s terasou. Úpravy prostor pro nové využití proběhly v letech 2011-2012 za podpory Nadace OKD, Nadace ČEZ, Purkyňovy nadace, HOBBY Centra Přecechtěl s.r.o., Města Krnova, cresco&finance a.s a dalších. V letech 2013-2014 jsme provedli dílčí úpravy zahrady spolkového domu a propojili ji se zahradou synagogy. 

Těšíme se na Vaši návštěvu.

Jesenický horský spolek

Historie budovy spolkového domu (1870-2016)

Pokud bychom se s tímto místem posunuli o tři století zpět, nebyli bychom v tomto zděném domě, ale topili bychom se ve vodách městského příkopu, neboli také hradebního příkopu. Krnov byl od středověku obklopen městskou zdí, hradbami, dobudovanými zejména v šestnáctém století. Před hradbami protékala řeka Opava, která město obtékala ze dvou stran, a z dalších stran bylo město chráněno městským příkopem, zavodňovaným vodou z řeky Opavy a z mlýnského náhonu, který v prostoru nad městem z řeky Opavy vytékal, procházel centrem města a pod městem se zase do řeky Opavy vracel. Vstupovat do města bylo možné z prostoru městských bran, Horní brány v blízkosti krnovského zámku, Opavské brány v blízkosti Komerční banky, Hlubčické brány v sousedství kostela Sv.Ducha. Vstup byl možný také přes budovu fortny na severní straně centra směrem ke hřbitovu. Podobu městských bran popsal lékárník Johann Spatzier v roce 1869, to však ze všech městkých bran již existovala jen jediná, Horní brána. Nepředstavujte si však městskou bránu jako dvojkřídlá vrata. Městská brána zahrnovala vnitřní bránu v podobě několikopodlažní obranné věže se střílnami v linii městských hradeb, dále několikaobloukový opevněný kamenný most se střílnami přes hradební příkop na ostrůvek uvnitř hradebního příkopu a budovu s vnější bránou na tomto ostrůvku, a další most přes příkop před linii příkopu. Věže městských bran patřily mezi dominanty města.

FOTO: Dobová pohlednice Soukenické ulice se synagogou a dnešním spolkovým domem

            Místo, na kterém tento dům stojí, je v prostoru před městskými hradbami, mezi dřívější Opavskou a Hlubčickou bránou, uprostřed hradebního příkopu, v tomto místě rozšířeném spíše do podoby menšího rybníku. Od osmnáctého století již ale hradby i brány ztratily svůj obranný význam, a staly se spíše brzdami pro expanzi města do městských předměstí před hradbami. Opravy hradeb i bran zatěžovaly městský rozpočet a tak v devatenáctém století hradby i brány chátraly. V roce 1830 se budovala říšská silnice Opava – Krnov – státní hranice – Prudnik. Kvůli komfortního průjezdu městem tak byla roku 1831 zbourána Opavská brána a vnější část Horní brány, v roce 1840 byla zase kvůli zchátralosti demolována Hlubčická brána. Pozemky bývalých hradebních příkopů byly vysoušeny a zaváženy navážkou. Parcela, na které stojí synagoga a tento dům, vznikla na zavážce hradebních příkopů.

Město Krnov zažívalo ve druhé polovině 19. století hospodářský vzestup, spojený zejména s rozvojem místního textilního průmyslu. Do vedení města se postupně dostali i vlivní podnikatelé, pragmatici, upřednostňující stavební a hospodářský vzestup města před uchováním hradebního systému jako „kulturní památky“. A tak v pásmu bývalých městských hradeb a hradebních příkopů postupně vyrůstají průmyslové i veřejné stavby, mezi nimi například továrna Aloise Larische (čtyřpodlažní tovární objekt v místě jižních hradeb podél dnešního Říčního okruhu z let 1861-1862 stavěl stavitel Ernst Latzel, kterého známe rovněž z výstavby synagogy), krnovská reálka-gymnázium, první a druhá základní škola, pivovar, textilní továrna Franze Kurze v sousedství kostela Sv.Ducha (stavba započata na ulici Sv.Ducha 1871 a dvakrát prodloužena do roku 1884 až do Soukenické ulice) a další. Továrník Alois Larisch se stal krnovským starostou, vedl město v letech 1864-1873, tedy i v době stavby tohoto domu a synagogy. Za starostování Aloise Larische byla provedena demolice poslední městské brány, respektive jen její vnitřní části – renesanční věže. Demolici provedl 1872 stavitel Ernst Latzel, rozebral budovu na materiál (kameny, cihly, dřevo), který použil na dalších stavbách.

            V blízkosti nedalekého Mlýnského náhonu (dnes již zasypán) byla již v první polovině devatenáctého století barvírna, která později dala vzniknout i názvu přilehlé ulice – Barvířská (Farbhausgasse). Vedle této uličky se nacházela stavební parcela o velikosti asi 1.400 metrů čtverečních. Místu se přezdívalo Holzplatz, sloužil zřejmě pro skladování dřeva. Pozemek byl později ještě rozdělen na dvě menší parcely, koncový pozemek o velikosti asi 800 metrů čtverečních  - ten zakoupila Židovská náboženská obec Krnov pro stavbu synagogy, která vyrostla v letech 1870-71, a pozemek o velikosti asi 600 metrů čtverečních, na kterém vybudoval jeho majitel Franz Fukas roku 1870 tento dům. Dům byl původně větší, zahrnoval i zahradní schodišťový trakt, zbouraný zřejmě v osmdesátých letech, ve dvoře stále ještě menší budova prádelny, zbouraná kolem roku 2007. Přízemí domu sloužilo zřejmě k obchodním účelům, v místě spolkového sálu byla obchodní místnost se vstupem z ulice, v dalších přízemních místnostech byly pravděpodobně sklady. Stropy byly trámové, upravené modrým a později bílým nátěrem, jak jsme odhalili při rekonstrukci. V patře se nacházely obytné místnosti, na chodbách byla také umyvadla.

FOTO: Dobová pohlednice Soukenické ulice se synagogou

            V roce 1888 dům získal do svého vlastnictví židovský obchodník Ignatz Liebel, jehož rodina vlastnila dům až do roku 1901. 

OBRÁZEK: Reklamní známka Ignaze Liebla - majitele budovy Spolkového domu

Za Ignatze Liebla došlo v sousední synagoze k rekonstrukci, kdy bylo rozebráno původní dřevěné polotočité schodiště západního traktu, ústící v prvním podlaží synagogy k ženským galeriím, a ve druhém podlažím ke genize, a nahrazeno širším a méně strmým dvojramenným kamenným schodištěm, jehož podesta byla vložena do nového přístavku na severní straně synagogy, který přímo sousedil s objektem prádelny Ignatze Liebla.

FOTO: Helene Bondy Liebel

            V mezičase v sousedství expandovaly přilehlé textilní továrny. Ke starší Kurzově továrně, prodloužené kolem roku 1884 do Soukenické ulice, byla na opačné straně Mlýnského náhonu postavena čtyřpodlažní etážovka firmy Tuchmacher Genossenschaft (Soukenická společnost), která vyrostla po roce 1889 v sousedství na severní straně tohoto domu. Čtyřpodlažní etážovka převýšila tento dům o dvě podlaží, a proto i komíny tohoto domu musely být prodlouženy podél této etážovky až nad úroveň střech továrny, což podle vzpomínek nájemníků ze sedmdesátých let způsobovalo problémy s tahem komínů, protože byly ochlazovány vedením po vnějším plášti čtyřpodlažní továrny.

            Po jedné straně Soukenické ulice (dříve Tempelring, později za druhé světové války Tuchmacherring, po válce Gottwaldova) tak stála synagoga z roku 1871, tento dům z roku 1870, čtyřpodlažní etážovka Soukenické společnosti z roku 1889, následoval Mlýnský náhon, křížící Soukenickou ulici, a za ním nejnovější čtyřpodlažní křídlo Kurzovy továrny z roku 1884 (dnes ubourané jen na 2 podlaží). Mlýnský náhon byl ještě roku 1915 zakryt dvojpodlažním spojovacím traktem, který propojil etážovku Soukenické společnosti s Kurzovou továrnou (respektive v té době již továrnou Theodora Flemmicha, který Kurzovu továrnu roku 1908 získal). Flemmichovu továrnu pak v roce 1929 nabyla firma Alois Larisch a synové.

            Soukenická společnost v době své expanze zakoupila i tento dům od rodiny Ignatze Liebla (v roce 1901) a spojila jej s areálem továrny. V této době bylo zřejmě i podkroví domu využito pro skladování a vysoušení vlny, střecha získala pro krnovské textilní budovy typické podlouhlé vikýře, kterými mohl proudit vzduch k vysoušení vlny.

            Po první světové válce se vznikem republiky zmenšil trh pro krnovské textilní firmy, dimenzované na rakousko-uherský trh i zahraniční odbytiště. Textilních firem ubývalo a klesala jejich produkce, odvětví zasáhla později i světová hospodářská krize, kdy některé firmy zanikly, jiné vykoupili silnější konkurenti (v Krnově zejméně firmy Alois Larisch a synové, i firma židovského průmyslníka Jacoba Bellaka). Čtyřpodlažní etážovku Soukenické společnosti získal ve dvacátých letech podnikatel Kratochwil, který zde zřídil tažírnu drátu, a vyráběl také hřebíky. Členka rodiny Kratochwil, paní Hilda Kratochwilová, zakoupila v roce 1932 i tento dům. Již v roce 1934 však dům kupují manželé Franz a Josefine Dubowy. Manželé dům vlastnili zřejmě do roku 1945 a jejich válečný či poválečný osud není znám. Další zápis v katastrální knize z roku 1949 dokládá převod domu rozhodnutím státu do majetku obce Krnov, v roce 1952 do rukou Československého státu a správy Okresního komunálního bytového podniku se sídlem v Krnově, v roce 1958 do ruku Československého státu – Místního národního výboru v Krnově, později Městského úřadu v Krnově.

            Dům byl v poválečných letech využit převážně k bytovým účelům, byly zde ale byty „nižší kategorie“ a často problematická skladba nájemníků. Zajímavostí je, že jeden z přízemních bytů byl v padesátých letech pronajímán Církvi adventistů sedmého dne, a jedná se právě o tento prostor spolkového sálu. Komunisté však v padesátých letech Církev adventistů sedmého dne zakázali, minulému režimu byla trnem v oku neochota členů církve pracovat v sobotu – den odpočinku. Byt byl pak později využit pro bytové účely. V osmdesátých letech proběhla rekonstrukce domu, během které byl zbourán zahradní schodišťový trakt, nové schodiště bylo vloženo dovnitř domu, vybudováno bylo nové příslušenství  bytů. Rekonstrukce však příliš neprospěla statice tohoto domu.

            V roce 1997 se domem i synagogou prohnala povodeň. Přízemní byty byly zatopeny, vybavení bytů poškozeno. Byly proto provedeny dílčí opravy podlah, instalací a omítek.

 FOTO: Poškození Soukenické ulice se synagogou povodní v roce 1997
 

            Město Krnov v roce 2001 prodalo půdní prostory stavebnímu podnikateli Břetislavu Friesovi, který v podkroví rozestavěl dvě bytové jednotky. Později je odkoupil Lumír Kostrhoun, a od něj členové Jesenického horského spolku. 4 bytové jednotky, které patřily městu Krnov, vykoupilo pak postupně v letech 2010-11 Občanské sdružení Jesenický horský spolek pro účely zřízení Spolkového domu „U synagogy“. Spolkový dům, po úpravách provedených v letech 2011-2012, tvoří jednotný funční celek se synagogou, ve které v rámci projektu Revitalizace židovských památek v ČR vzniklo jedno z regionálních center židovské kultury (otevřeno od 13.6.2014). Obě památky tak společně slouží kulturním a spolkovým účelům.

Jan Stejskal, 2012-2014